V Brně dne 11. srpna 2015
Sp.
zn.: SPR. ÚS 433/15
Vážený pane Dvořáku,
tímto reaguji na Vaše žádosti o informace ze
dne 2. 8. 2015 a 6. 8. 2015 podané podle ustanovení § 13 zákona č. 106/1999
Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o svobodném přístupu
k informacím“), které jsou Ústavním soudem evidovány pod sp. zn. SPR.
ÚS 433/15. Vzhledem k tomu, že obě žádosti jsou obsahově totožné, zodpovím
je společně. Níže v textu naleznete odpovědi na Vaše otázky:
1) Jaké datum je rozhodné pro započetí běhu
lhůty k podání ústavní stížnosti? Počíná tato lhůta běžet od doručení
rozhodnutí Nejvyššího soudu advokátovi stěžovatele, nebo již od okamžiku, kdy
si jej stěžovatel vyžádá ve spisovně Nejvyššího soudu? Kde je tento postup
upraven?
Ustanovení §
72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o
Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚS“), stanoví, že „[ú]stavní
stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním
procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje;
takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný
prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně
práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného
právního řízení.“
Ustanovení § 63 ZÚS stanoví, že pokud tento zákon nestanoví jinak,
použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského
soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Vzhledem k tomu, že
ZÚS neobsahuje jasné pravidlo na Vámi položený dotaz, je třeba v souladu s
§ 63 ZÚS podpůrně použít zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Konkrétně půjde o ustanovení § 50b odst. 1 a 2 o. s. ř., jež stanoví:
„(1)
Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda senátu doručení
písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon
jinak.“
V tomto
kontextu jde především o ustanovení § 50b odst. 2 o. s. ř., neboť podle § 25 o.
s. ř. je advokátovi možné udělit pouze procesní plnou moc. Tudíž pravidlem je,
že doručuje pouze zástupci. Výjimky z této povinnosti, kdy se doručuje
také účastníku, stanoví ustanovení § 50b odst. 4 o. s. ř.
Z judikatury
Nejvyššího soudu dokonce plyne závěr, že „[j]e-li
účastník zastoupen a písemnost není doručena jeho zástupci, ale přímo jemu,
nejde o řádné doručení písemnosti“ (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 21 Cdo 1860/2004 ze dne 4. 2. 2005).[1]
Náležité právní účinky tudíž má pouze doručení písemnosti (rozhodnutí)
advokátovi, nikoli účastníku, kterého tento advokát zastupuje. Rozhodným dnem
tudíž bude den doručení rozhodnutí advokátovi.
2) Zákon o Ústavním soudu pro
stěžovatele stanoví podmínku obligatorního právního zastoupení, tj. že tito
musí být vždy zastoupeni advokátem. Žádáte o sdělení, „jak má stěžovatel postupovat a jaké ustanovení to řeší, když již 5
advokátů odmítlo podat ústavní stížnost stěžovatele“?
Ve Vámi uvedené
situaci můžete požádat, aby Vám byl advokát - v souladu s ustanovením
§ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o advokacii“) -
ustanoven Českou advokátní komorou.
Pro úplnost uvádím
úplné znění ustanovení § 18 zákona o advokacii, které stanoví:
„(1) Advokát je oprávněn poskytnutí právních
služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou
k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 určen; ustanovení § 19 tím není
dotčeno.
(2) Ten, kdo nesplňuje podmínky pro
ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani se nemůže
domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen
"žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu
advokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokát pouze
jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout
právní služby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokáta Komora
vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah
těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další
podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc
bezplatně nebo za sníženou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové
poměry žadatele. Komorou určený advokát je povinen právní služby žadateli
poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro
odmítnutí poskytnutí právních služeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně
bezdůvodné uplatňovaní nebo bránění práva; v těchto případech advokát o
důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a
Komoru. Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními
právními předpisy k obhajobě toho, jemuž byl advokát Komorou určen, v trestním
řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení.
(3) Pokud žadatel žádá, aby mu byly právní
služby určeným advokátem poskytnuty bezplatně nebo za sníženou odměnu, je
povinen současně s podáním návrhu na určení advokáta Komorou prokázat, že jeho
příjmové a majetkové poměry takové poskytnutí právních služeb odůvodňují;
způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele, jakož i rozsah
údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo
spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory vyhláškou.
(4) Komora určení advokáta kdykoli zruší,
pokud během poskytování právních služeb tímto advokátem v příslušné věci
pominou důvody, na základě kterých byl advokát Komorou určen. Nedohodne-li se
advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát
povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zrušení jeho určení k poskytování
právních služeb, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na
svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient
advokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá.
(5) Povinnost určeného advokáta poskytnout
právní služby bezplatně nebo za sníženou odměnu Komora kdykoli, popřípadě i se
zpětnou účinností, zruší nebo změní, jestliže se po dobu poskytování právních
služeb určeným advokátem ukáže, že poměry klienta poskytnutí právních služeb
bezplatně nebo za sníženou odměnu neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
(6) Mají-li být právní služby určeným
advokátem poskytnuty bezplatně nebo za sníženou odměnu, Komora dbá na to, aby k
takovému poskytnutí právních služeb byli advokáti určováni rovnoměrně, a to i s
ohledem na složitost věci, ve které mají být právní služby poskytnuty, a na
možné náklady, které mohou určenému advokátovi v souvislosti s poskytnutím
právních služeb vzniknout.“
3) Dále žádáte o sdělení jmen „asistentů soudců pomáhajících soudcům
Ústavního soudu řešit usnesení ústavního soudu [sp. zn.] II. ÚS 664/12, [...]
zejména asistenta soudce zpravodaje první stížnosti, tzn. asistenta profesora Holländera.“
Dále též žádáte sdělit jména a tituly dalších osob, jež na přípravě výše
citovaného rozhodnutí a mnohých dalších rozhodnutích participovaly, příkladmo
uvádíte např. zaměstnance ministerstva vnitra či ministerstva spravedlnosti.
Jak správně uvádíte, soudcem zpravodajem v řízení vedeném pod sp.
zn. II. ÚS 664/12 byl prof. Pavel Holländer. Usnesení, jímž bylo toto řízení
ukončeno, bylo vyneseno dne 13. 4. 2012. Interní databáze Ústavního soudu
neposkytuje informaci o tom, který z asistentů prof. Holländera se na
zpracování tohoto rozhodnutí podílel. V době vydání tohoto rozhodnutí, tj.
ke dni 13. 4. 2012, byli asistenty prof. Holländera:
-
JUDr. Libor Hanuš, Ph.D.,
-
JUDr. Jarmila Štěpánková,
-
JUDr. Eva Zarembová.
Ve Vaší žádosti se tážete také na jména a tituly
dalších asistentů soudců zpravodajů v jiných řízeních, zde si Vás, v souladu
s ustanovením § 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, dovolím
odkázat na webové stránky
Ústavního soudu. Stránky obsahují informace o všech asistentech soudců
Ústavního soudu (současných i emeritních), a to včetně určení období, kdy u
Ústavního soudu, resp. konkrétního soudce, působili. Požadované informace zde
tudíž sám dohledáte.
Co se týče Vaší otázky na další pracovníky,
zejména pak uvádíte pracovníky ministerstva spravedlnosti, ministerstva vnitra
či jiné externí poradce, kteří se na zpracování Vámi citovaných rozhodnutí
podíleli, pak Vás musím informovat, že nikdo takový se na rozhodování Ústavního
soudu nepodílel a nepodílí. Ostatně s ohledem na ústavní principy
nezávislosti a nestrannosti soudní moci (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) je
participace takových osob na rozhodovací činnosti Ústavního soudu
vyloučena.
4) „Sdělte, zda žádost Ústavnímu soudu
projednat věc celým plénem a veřejně a v naléhavém režimu [...] nesnese
nějaké (jaké?) výjimky a může být podána bez advokáta?“
Vámi uváděný úkon nepodléhá žádným výjimkám
z povinnosti být zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 ZÚS). Obecně
vzato, povinnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním
soudem, bez výjimky (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 275/04
ze dne 12. 0. 2004). Všechny úkony účastníka řízení vůči Ústavnímu soudu tudíž
musí být učiněny prostřednictvím právního zástupce (advokáta).
Ne, stěžovatel takové právo nemá. Ústavní soud ve své konstantní
judikatuře odmítá názor, že by mohl stěžovateli ustanovit jako zástupce
advokáta. Ústavní soud totiž shledal, že možnost přiměřeného použití o. s. ř.
podle ustanovení § 63 ZÚS je, vzhledem k existenci výslovné úpravy zastupování
před Ústavním soudem, obsažené v § 29 a § 30 ZÚS, vyloučena (srov. stanovisko
pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996).
Právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod) je v řízení před Ústavním soudem garantováno
výše zmíněným určením advokáta Českou advokátní komorou podle § 18 zákona o
advokacii (z celé řady rozhodnutí k této otázce srov. např. usnesení sp.
zn. III. ÚS
296/97 ze dne 17. 3. 1998; sp. zn. II. ÚS 275/04
ze dne 12. 0. 2004).
Na tento Váš dotaz bohužel nemohu odpovědět,
jelikož těmito údaji Ústavní soud nedisponuje.
7) Závěrem
žádáte, zda by Vám Ústavní soud nemohl sdělit, „jaký právní nástroj užít, aby níže v příloze uvedené právní
otázky odmítané podat od roku 2010 Soudnímu dvoru EU se souhlasem výše
uvedených ústavních soudců žádacích stěžovatelem vyloučit v projednávání
v plénu a nově opět zakázané předat SDEU [N]ejvyšším soudem, našly odpověď
a rozhodnutí s razítkem České republiky?“
S politováním Vám musím oznámit, že ani na
tento Váš dotaz nemohu odpovědět. Vámi položená otázka totiž směřuje ke
zjištění právního názoru Ústavního soudu, který prozatím není vyjádřen
v judikatuře, nepodléhá proto zákonu o svobodném přístupu
k informacím.
S pozdravem
Ivo Pospíšil
generální sekretář Ústavního soudu
[1]
JIRSA, JAROMÍR. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha I. Praha:
Havlíček Brain Team, 2014, komentář k § 50b o. s. ř. Citováno podle verze
dostupné v databázi ASPI.
